Vážná hudba v Praze je jednou z cest, jak zlepšit náš svět. Možná se to nezdá jako dostatečně účinný lék, ale není tomu tak. Prokazuje to i fakt, že tento hudební žánr jako jediný stále přetrvává v oblibě mnoha lidí po dobu několika stovek let.

Je to antistres. O hudební klasice lze říci, že klidní mysl, posiluje sebevědomí a odstraňuje stres. Stačí se někdy doma zaposlouchat do některé ze známých harmonických skladeb a brzy zjistíte, jak vás stresové návaly opouští. Je to jeden z nejúčinnějších bojovníků proti chronickému stresu, ostatně není divu, neboť v době, kdy tato hudební díla vznikala, žádný chronický stres neexistoval. Lidé jej neznali, protože nebyli pod takovým tlakem díky omezeným technickým možnostem. Současný svět je sice z technického hlediska poměrně rozvinutý, ale morální neboli duchovní pokrok za technikou značně zaostává. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a brzy zjistíte, kolik je mezi lidmi nenávisti, sobectví, závisti a dalších negativních vlastností.

Posiluje cit pro harmonii a krásu. Když jsem pracoval jako technik výpočetní techniky a měl na starosti uživatelské stolní počítače a notebooky, občas jsem se dostal do situace, kdy bylo zapotřebí klientům zálohovat jejich data. Bylo tu důležité ctít jejich soukromí, ovšem nedalo se tu někdy přehlédnout, jaké hudební tituly mají někteří lidé uložené přímo na pracovní ploše. Nemohl jsem tomu ani říkat hudba, kdybych něco takového poslouchal tak pět, deset minut, musel bych snad spolknout tabletu nějakého antidepresiva. Chci tím naznačit, že mnoho hudebních směrů a samotných skladeb může přinášet i psychické problémy a právě proto bych navrhoval přesný opak, léčebnou terapii hudební klasikou. Těch léčebných skladeb je tu celá řada, například Mozartova Malá noční hudba, Bachův Air, Vivaldiho Čtvero ročních období anebo Smetanova Vltava z cyklu symfonických básní Má vlast.

Vážná hudba v Praze je jednou z cest, jak zlepšit náš svět. Možná se to nezdá jako dostatečně účinný lék, ale není tomu tak. Prokazuje to i fakt, že tento hudební žánr jako jediný stále přetrvává v oblibě mnoha lidí po dobu několika stovek let.

Je to antistres. O hudební klasice lze říci, že klidní mysl, posiluje sebevědomí a odstraňuje stres. Stačí se někdy doma zaposlouchat do některé ze známých harmonických skladeb a brzy zjistíte, jak vás stresové návaly opouští. Je to jeden z nejúčinnějších bojovníků proti chronickému stresu, ostatně není divu, neboť v době, kdy tato hudební díla vznikala, žádný chronický stres neexistoval. Lidé jej neznali, protože nebyli pod takovým tlakem díky omezeným technickým možnostem. Současný svět je sice z technického hlediska poměrně rozvinutý, ale morální neboli duchovní pokrok za technikou značně zaostává. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a brzy zjistíte, kolik je mezi lidmi nenávisti, sobectví, závisti a dalších negativních vlastností.

Posiluje cit pro harmonii a krásu. Když jsem pracoval jako technik výpočetní techniky a měl na starosti uživatelské stolní počítače a notebooky, občas jsem se dostal do situace, kdy bylo zapotřebí klientům zálohovat jejich data. Bylo tu důležité ctít jejich soukromí, ovšem nedalo se tu někdy přehlédnout, jaké hudební tituly mají někteří lidé uložené přímo na pracovní ploše. Nemohl jsem tomu ani říkat hudba, kdybych něco takového poslouchal tak pět, deset minut, musel bych snad spolknout tabletu nějakého antidepresiva. Chci tím naznačit, že mnoho hudebních směrů a samotných skladeb může přinášet i psychické problémy a právě proto bych navrhoval přesný opak, léčebnou terapii hudební klasikou. Těch léčebných skladeb je tu celá řada, například Mozartova Malá noční hudba, Bachův Air, Vivaldiho Čtvero ročních období anebo Smetanova Vltava z cyklu symfonických básní Má vlast.